Ještě v dřívější době,
byl člověk přítel člověku,
byl člověk přítel sobě.
V jeskyni měl dětí hodně,
jim vyprávěl příběhy,
příběhy vydány jen slovně.
Schovával se na vysokém stromě,
před dravou zvěří,
před zvěří chtěl podobat se sově.
Stalo se ale v téže době,
že člověk našel přítele,
a nebyl zrcadlem sám sobě.
Toho času zem pokrýval les,
a on na prahu se objevil,
na prahu objevil se pes.
Těžší než-li dnes,
bylo jejich sbližování,
z něhož měli trošku děs.
Káceli;místo stromů zbyla mez,
tam za pomocí čtyřnožců,
postavili první ves.
A pak jako dnes,
bok po boku spokojeně,
žil člověk a pes.